Pěšice, též Pušice

Zaniklé sídlo na ostrožně nad pravým břehem Řepnického potoka na severozápadním okraji vsi.

Pěšice (také Pušice) se v písemných pramenech připomínají poprvé nepřímo v přídomku Služka z Pušic již k roku 1226. Poté mizí z pramenů a znovu se objevují až na začátku druhé poloviny 14. století. Na počátku 15. století získal majetek biskup Jan Soběslávek, po jeho smrti byl majetek připojen ke košumberskému panství.

Sídlo, které zaujalo polohu na klesající ostrožně, oddělil od zbytku její plochy do skály vylámaný šíjový příkop. Samotné jádro nese stopy zástavby - v širším čele stála příčně položená budova, za níž se nacházelo nádvoří, v zadní níže položené části pak stála druhá budova lichoběžníkového půdorysu. Celek obíhala na maltu zděná kamenná hradba.

Na první fotografii je celkový pohled od východu. Na druhé fotografii konec ostrožny od severu, na třetí a čtvrté pak západní strana.

SEDLÁČEK, August, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl I. Chrudimsko, Praha 1882
SVOBODA, Ladislav, a kol. Encyklopedie Českých tvrzí. 2. díl, K–R, Praha 2000