Paradis, též Paradies

Terénní stopy hradu na vrchu Chotyně nad jižním okrajem Rtyně nad Bílinou, 7,5 km jihovýchodně od Teplic.

Hrad se v písemných pramenech objevuje pouze jedinkrát, roku 1402, kdy míšeňský markrabě Vilém, držitel Oseka, povolil rabštejnskému purkrabímu Benešovi z Hořovic, Jindřichu Spiegelovi a rýzmburskému hejtmanu Dobešovi z Bran jeho stavbu. Hrad dostal jméno Paradies (Ráj), jež by mohlo předznamenávat skupinu biblických jmen hradů objevujících se v počátcích husitských válek. Vzhledem k absenci zpráv se uvažuje o jeho zániku za válečných operací v souvislosti bitvou u Ústí (1426).

Dvojdílný hrad zaujal protáhlý vrchol kopce s delší osou východ-západ. Výše položené jádro situované na východní straně dispozice zajistily na východní a západní straně příkopy. Střed jádra je rovný, nachází se na něm pouze reliéfní relikt jámovitého charakteru a na západní straně dva pozůstatky zdiva na maltu. Západní strana jádra nese ve svahu kamennou destrukci, ve dvou úrovních jsou tu ještě před příkopem dvě menší plošiny s několika reliéfními relikty jámovitého charakteru. Západně od jádra se nachází níže položené rozsáhlejší předhradí, které je, s výjimkou jižní strany a reliktu obvodového hrazení v severozápadním nároží, beze stop zástavby. Předhradí zajišťoval příkop doplněný valem, na jihozápadě zdvojený. Z linie severní strany předstupovala západní část předhradí, pravděpodobně se tu nacházela brána.

Na první fotografii je západní strana jádra, na druhé jámovité relikty. Na třetí a čtvrtém snímku je severní a severozápadní strana jádra.

ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy, Praha 1984
DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 2000
DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Dodatky, Praha 2002