Nový hrad

Zříceniny hradu na výrazné homolovitým zvýšením ukončené ostrožně v meandru říčky Bělé mezi Skuhrovem a Deštným, 1 km východně od Osečnice, 3,7 km severovýchodně od Skuhrova nad Bělou.

První známá zmímka pochází z roku 1427, kdy hrad vlastnil Půta z Častolovic. Roku 1440 jej obléhal Jan Kolda ze Žampachu, obsadit se mu však povedlo pouze předhradí. Z té doby se zřejmě dochovalo polookrouhlé obléhací opevnění položené na převýšené hraně údolí, 450 m západně od hradu. Později hrad získal Jiří z Poděbrad, ale již roku 1495 prodal jeho syn Jan Minsterberský pustý Nový hrad.

Pětidílný hradní organismus dosahuje délky 250 m. Na šíji před trojdílným výše položeným jádrem byla dvě předhradí. Prvé z nich, zajištěné ještě dvěma bočními příkopy, nevykazuje stopy zástavby. Jeho funkce byla zřejmě ryze obranná ve snaze oddálit útočníka co nejdále jádru. Za příkopem vysekaným ve skále následuje druhé předhradí obíhané z jižní strany příkopem a valem, který dále pokračuje podle jádra. Kromě reliéfního reliktu brány jsou zde patrné stopy obvodové hradby. Ve třetím příkopu se dochovala prohlubeň, zřejmě pozůstatek nádrže na vodu. Za ním stojící jádro má polygonální obrys. Níže položenou částí jádra s patrným průběhem obvodové hradby procházela vstupní cesta a svahem na jižní straně stoupala do nevelkého příhrádku, z něhož vystoupala dále do střední části jádra opět polygonálního obrysu vymezeného dosud zachovanými fragmenty obvodové hradby se zaoblenými nárožími. Horní, nejvýše položenou část protáhle pětiúhelníkového obrysu zřejmě obíhal parkán. Hlavním objektem se předpokládá mohutná hranolová věž, ovšem dochované relikty a malé fragmenty zdiva nutí k opatrnosti při interpretaci původní zástavby. Téměř celé jádro, vyjma strmé severozápadní strany, obíhal již zmíněný příkop s valem. Na severovýchodě z něho vystupuje pozůstatek rozměrné polookrouhlé bašty, která je obíhaná ještě níže položenou parkánovitou hradbou kopírující její tvar. Protažení hradního organismu je zřejmě reakce na zkušenost s účinností obléhacího dělostřelectva. Výjimku pasivního pojetí obrany tvoří zmíněná severovýchodní bašta, u které však není známo, není-li mladším doplňkem, což je dosti pravděpodobné. Její pokrokové řešení připomíná či předznamenává podobu velkých zemních rondelů pozdně gotických pernštejnských fortifikací.

Na první fotografii je pohled na druhé jižní stranu předhradí z příkopu s valem, který na této straně obíhá kolem předhradí a obtáčí téměř celé jádro. Na druhé fotografii jsou fragmenty střední části jádra při jižní straně. Na třetí fotografii je pohled od jihovýchodu na horní hrad a na čtvrté fotografii je relikt zdiva při severozápadní straně jádra.

DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 2000
MUSIL, František – SVOBODA, Ladislav, Hrady, zámky a tvrze okresu Rychnov nad Kněžnou, Ústí nad Orlicí 1998
ŠIMEK, Tomáš, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. Východní Čechy, Praha 1989