Mstěnice

Terénní stopy hrádku na výběžku nad levým břehem Rouchovanky (Mocly), 0,4 km od zaniklé vsi Mstěnic a tvrz v této vsi na levém břehu Račického potoka, oboje asi 3 km jižně od Hrotovic, 3 km severozápadně od Rouchovan.

Starší hrádek, archeologicky datovaný do 13. století, záhy nahradila zděná tvrz v blízké vsi, doplněná velkým hospodářským dvorem. V písemných pramenech se poprvé objevuje Mikuláš ze Mstěnic (1353), bratr Ctibora z Litovan. Sama tvrz se zmiňuje až roku 1392 při prodeji, po smrti Mikulášova syna Miloty. Roku 1402 se majetku násilím zmocnil Vok mladší z Holštejna, jenž měl ale za ženu Milotovu dceru Kateřinu. Roku 1406 Markéta ze Mstěnic žalovala Jana Hovorku z Hartvíkovic za škodu 600 kop grošů, které ji pobral poté, co násilně vnikl do tvrze. V roce 1409 koupil zboží Jíra ze Šebkovic, jenž odsud až do jejího prodeje (1415) podnikal loupežné výpady a nejinak pokračoval i nový majitel Jan Dítě ze Mstěnic. Přibližně do těchto neklidných dob se také klade vznik dvou předsunutých opevnění, jimž asi komplex vděčí za to, že přežil husitské války. Zánik je pak kladen do česko-uherských válek, kdy byla tvrz (v té době v držení vladyků z Říčan) při tažení krále Matyáše Korvína (1468) dobyta, neboť v roce 1490 se již uvádí jako pustá.

Nepravidelný ovál plošiny hrádku (20 x 15 m) je na severní straně chráněn strmým svahem, zatímco na jižní straně jej v půlkruhu obíhají dva příkopy s mohutnými valy. Na ploše hrádku stála na kamenném základu dřevená stavba omazaná hlínou. Do vnějšího valu bylo vložené na hliněnou maltu zděné stavení, z něhož mohla vést přes oba příkopy lávka do jádra. Se západním nárožím je spojen podkovovitý spodek tělesa, snad schody do patra.

Záhy byl hrádek nahrazen tvrzí položenou v nivě potoka, který napájel její příkopy. Hlavní stavbou byla obytná hranolová věž (s vnějším rozměrem 10 x 8 m a vnitřním 6,3 x 4,2 m) vystavěná na skalce. Kolem věže 1,5–2 m silnou hradební zdí ohraničen čtvercový prostor (28 x 28 m) s menší čtvercovou věží (5 x 5 m) v jihovýchodním nároží. Vstupní brána s padacím mostem se nacházela v drobné vížce vystupující mírně ze severního průčelí hradby. Jednotlivé stavební fáze nejsou ani přes výzkum známy. není vyloučeno, že nejstarší stavbou mohla být původně jen samostatně stojící věž. K hradební zdi bylo na spáru přistavěno obytné stavení a původně dovnitř otevřená branská věž byla uzavřena. Obezdění 10 m širokého a 2,5 m hlubokého příkopu je nepochybně mladšího data, na počátku 14. století by byl výjimkou. Naopak s existencí dvora na severozápadě lze počítat již od počátku tvrze, neboť se do ní nedalo vjíždět vozem a neplnila tak hospodářskou roli.

Předsunutá opevnění, pro tvrz neobvyklá, zaujala polohu na zvýšené pravobřežní terase potoka. Prvé se nachází asi 200 m jihovýchodně, jedná se o okrouhlý pahorek (10 m) částečně navýšený hlínou z okružního příkopu (šíře 10–12 m a hloubky 2 m), před nímž probíhal v oblouku ještě další příkop (šířky 7,5–9 m a hloubky 2,5 m). Na takto opevněné plošině stála okrouhlá stavba z kůlů s úzkým srpkem obranného ochozu před ním. Druhé opevnění zaujalo polohu nad úvozem cesty k vesnici asi 250 m jižně od tvrze. Ovál (13,5 a 12 m) lemuje násep, před nímž je do oblouku vedený příkop (šířky 4–5 m a hloubky do 1 m). Archeologicky je prvé opevnění datované na počátek 15. století, druhé pak na přelom 14. a 15. století s tím, že u něho není vyloučen vznik v mladší době.

Hrádek - na prvních dvou fotografiích je pohled na jádro z druhého valu od východu, na třetím a čtvrtém snímku pohled z jádra na jihovýchod a jihozápad.

Tvrz ve vsi - na prvním snímku je severní strana, dále severozápadní nároží od dvora, jihovýchodní nároží a nakonec vsupní brána v severním průčelí.

PLAČEK, Miroslav, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí, Praha 2001