Medlice

Nevýrazné pozůstatky zříceniny hradu na výběžku podél severního boku údolí Moravice na západním okraji osady, dříve městečka, vysídlené v roce 1965 kvůli ochraně vodárenské nádrže Kružberka.

Hrad se zmiňuje až roku 1320, kdy jej lénem držel Zdeslav ze Šternebrka. Medlice byly biskupským lénem, v jehož držení mohl být Ludvík z Medlice připomínaný v letech 1249–1283. Přestože archeologický materiál pochází ze 14. a 15. století, mohl být zakladatelem on, nebo jeho potomci, jimiž rod patrně také vymřel a léno jako odúmrť převzali právě Šternebrkové, za nichž se na hradě připomíná purkrabí Jan Skřítek z Trpěnovic (1376). Na konci 14. století získal léno Hanuš Kapusta a po jeho smtri přešlo na Petra Plumlovského z Kravař. V držení rodu z Kravař zůstal hrad až do zániku, k němuž došlo patrně za česko-uherských válek.

Přibližně trojúhelnou dispozici s největšími rozměry 81 x 38 m chránil na jihozápadě strmý svah spadající do údolí Moravice, ještě dnes je hradní areál ve výšce zhruba 150 metrů nad hladinou přehrady. Ze zbývajících stran byl hrad chráněn příkopy a valy. Příkop se při severní straně zužoval z 24 m na 10 m a v těchto nejužších partiích byl zasekán do skály. Zalomený vnější příkop byl široký 26 až 27 metrů, vnější násep se zachoval v jediném fragmentu. Plocha hradu směrem k opyši mírně klesá a je odstupňována do čtyř teras. Přední část hradu zřejmě tvořilo jádro, zadní část na nejníže položené terase na opyši pak přebíralo zřejmě funkci předhradí. Způsob tohoto uspořádání není při podobné terénní konfiguraci až tak neobvyklý a lze se s ním setkat například u Edelštejna, nebo Leuchtenštejna. Podoba a dispozice hradu je z důvodu absence zdiva nejasná, v areálu se nacházi několik na sucho kladených zdí, zřejmě recentních, avšak pravděpodobně věrně kopírujících původní tvar, a na maltu kladená zeď táhnoucí se při severním okraji předhradí, která je zřejmě jediným zachovalým zdivem hradu. Hrad sloužil jako zdroj levného materiálu již v letech 1775–1777 při stavbě císařské silnice Šternberk - Opava a zřejmě se stal i vítaným zdrojem stavebního materálu pro domy v osadě. Před rokem 1839 byly vidět již jen základy a údajně zbytky dvou menších věží. Pozůstatky některých stavení osady jsou pak viditelné přímo v příkopu při severní straně.

Na první fotografii je pohled z předhradí na val a příkop při severní straně areálu. Na druhé fotografii je pohled z jihovýchodního nároží jádra při svahu nad údolím dolů do příkopu, na třetí je opačný pohled z příkopu na nároží. Na čtvrté fotografii je celkový pohled. Na snímku je vlevo vzadu vidět jádro, vpravo je viditelný jediný fragment valu při straně areálu sousedící se vsí.

KOUŘIL, Pavel – PRIX, Dalibor – WIHODA, Martin, Hrady Českého Slezska, Brno – Opava 2000
PLAČEK, Miroslav, Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku, Praha 2001