Lukov

Rozlehlá zřícenina významného pozdně románského královského hradu na okrajovém hřebeni Hostýnských vrchů, 1,5 km severovýchodně od vsi.

První zmínka o zařazení Lukova jakožto královského hradu pochází až z vlastního životopisu Karla IV. Podle listiny vyhotovené Markétou ze Šternberka (1332) jej drželi Šternebrkové. Ti jej sice museli opustit, ovšem pouze na krátko, protože po polovině 14. století se na něj opět vrátili. Roku 1373 byl hrad rozdělen mezi dvě větve rodu a odrazem této skutečnosti může být východní palác hradu, který však téměř zcela zmizel. Ve druhé polovině 15. století držel hrad výbojný Matouš ze Šternberka, který kromě kořistění na Moravě podnikal vpády až na uherskou stranu, a proto roku 1469 hrad oblehlo a dobylo vojsko Matyáše Korvína. Po této zkušenosti započala zřejmě výstavba velkého předhradí. Renesanční úpravy pochází z doby Nekšů z Landeka, kteří hrad získali před polovinou 16. století. Od nich získal hrad sňatkem Albrecht z Valdštejna a za něho byl v roce 1620 obsazen vzbouřenými Valachy. V roce 1643 byl hrad vypálen odcházející švédskou posádkou a po provizorních opravách sloužil již jen pro hospodářskou správu panství. Koncem 18. století došlo k jeho definitvnímu opuštění a zpustnutí.

Vlastní hrad, oddělený od předhradí mohutným 26–34 m širokým šíjovým příkopem pokračujícím ve stejné šíři po boční jižní straně jádra, kde se tento opevňovací prvek zesiluje druhým 15 m širokým příkopem a náspem, byl přístupný do pozdně gotického předbraní, navazujícího na hranolovou průjezdní věž, po dřevěném mostě spočívajícím na čtyřech zděných pilířích a nástupní podstavě. Původní pozdně románské jádro hradu, v podstatě nově vystavěné v období vrcholné a pozdní gotiky, tvoří obdélník o rozměrech 67 x 19 m, jehož severní stranu zajišťuje staticky proti ujetí na strmém svahu řada pozdních opěrných pilířů. Na západě, jihu a východě je jádro obíháno parkánem, v jehož východní části jsou napravo od branské věže pozůstatky provozní budovy. Jižní částí parkánu stoupá cesta od předbraní a vstupní brány směrem do jádra a z toho důvodu jej zhruba v polovině cesty přehradila raně gotická branská věž. Nejstarší pozdně románské jádro se zachovalo jen ve fragmentech. V jižní části se zachovala okrouhlá plná věžice o průměru pouhých 5 m s lící zděnou z pečlivě opracovaných kvádrů. Další zachovalou část tvoří stejně zděná 3 m silná hradba a podobně silná starší parkánovou zeď, na jihozápadě pak další, tentokrát hranolová věžice o rozměrech 4,5 x 4 m. Dnešní palác zabírající západní stranu nádvoří je patrně zčásti vystavěn na základech původního paláce, v přízemí a v suterénu má po dvou valeně klenutých místnostech.

Rozlehlé předhradí o rozměrech 125 x 110 m je ze tří stran obklopeno příkopy a valy, na východě a jihu zdvojenými. Do severovýchodního nároží byla vetknuta pětiboká pozdně gotická věž zvaná Svatojánka. Severní nároží pak zesílila půlválcová bašta zabraňující proniknutí do šíjového příkopu oddělujícího vlastní hrad od předhradí. Obrovská plocha předhradí byla využita jen spoře, patrné jsou fragmenty zdiva dvou pozdějších samostatně stojících hospodářských stavení. Další fortifikace kolem hradu sloužily buď jako předsunutá, nebo obléhací opevnění. Za obléhací tábor je považován příkopy a valy opevněný protáhlý útvar jihozápadně od hradu, u kterého se zachovala i studna, kterou obléhatelé vykopali zřejmě z důvodu dlouhého obléhání. Asi 300 m západně se ve vyvýšené poloze zvané Tanečnica nachází zřejmě předsunuté opevnění tvořené pahorkem o průměru zhruba 15 m lemovaným okružním příkopem a valem. Další stopy opevnění a kamenné věže zvané Králky se nachází na skalních útvarech jižně od hradu mohlo mít obojí funkci.

Na první fotografii je čelo jádra, na druhé západní strana nádvoří s palácem. Na třetí fotografii je západní parkán a na čtvrté pětiboká pozdně gotická věž Svatojánka v severovýchodním nároží předhradí.

HOSÁK, Ladislav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I. Jižní Morava, Praha 1981
PLAČEK, Miroslav, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí, Praha 2001
PLAČEK, Miroslav, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí, Dodatky, Praha 2007