Loket

Hrad na skále nad stejnojmenným městečkem v meandru Ohře.

V písemných pramenech se hrad poprvé objevuje k roku 1234. Vznikl zřejmě jako náhrada starého správního hradu v Sedleci u Karlových Varů, jehož význam upadal poté, kdy na začátku 12. století získali kraj Vohburkové a po nich pak připadlo Loketsko pravděpodobně i s Chebskem Fridrichu Barbarossovi. Náhradou za starý hrad v Sedlci se v době, kdy bylo Loketsko trvale majetkem české koruny, stal nový kamenný hrad ve strategicky výhodné poloze na skále v meandru řeky Ohře. Svoji významnou roli si poté podržel i nadále, objevuje se i v Majestas Carolina. Poprvé byl významněji přestavěn za vlády Václava IV. na konci 14. století. Na počátku husitských válek přešel hrad do šlechtických rukou. Roku 1434 byl Zikmundem Lucemburským zastaven Kašparu Šlikovi z Holíče, roku 1473 jej Šlikové získali do dědičného držení. Jejich majetkem zůstal až do roku 1547 a během této doby opět dvakrát pronikavě přestavěn. Poprvé po husitských válkách, podrué na přelomu 15. a 16. století. Po konfiskaci v roce 1547 se stal majetkem města a účelově využívaný hrad začal upadat. Došlo k zboření tzv. Skalní světnice a přeměně hradu na krajskou káznici. Poslední přestavby se dočkal na konci 19. století, kdy došlo k úpravě Markrabského domu pro potřeby muzea.

Horní část románského hradu, jež zaujala polohu na úzkém skalním žebru, tvořila čtvrhranná věž spolu s dalším objektem - Skalní světnicí, snad palácem zbořeným na počátku 19. století. Konec uzavírala malá rotunda objevená ve stavbě pozdněgotického paláce v severní straně hradu. Další čtverhranná románská stavba stále zřejmě na druhé skalce. Spodní část hradu obkroužila mohutná ve většině průběhu zachovalá měkce modelovaná hradba. K ní se ve východní části připojila vícepodlažní stavba. Počítat lze i dalšími provozními objkety. Z vnějšku hradby vystupovaly věžice. Podle Dobroslavy Menclové je románský pouze základ věže a část jihovýchodního nároží spuštěného do nádvoří, zbytek je gotická přestavba z doby kolem husitských válek realizovaná z jejího původního materiálu. První významná přestavba, která započala snad ještě za Karla IV., ale nepochybně proběhla za vlády jeho syna, přinesla zásadní změnu komunikačního schématu. Byla zrušena východní brána a cesta procházela kolem východní a jižní strany hradu, kde ji pod velkou věží zajistily dvě hradby s branami. Vznikl tu malý dvorek uzavřený na jihozápadní straně budovou markrabství. Z něj se cesta stočila k severovýchodu a prošla podél nově hluboko ve svahu založené zdi další branou směrem na nádvoří. Zde došlo k odsekání části skalního žebra, nově vzniklý průchod posloužil k realizaci čtvrté brány. Nově vznikla budova hejtmanství na jihovýchodní straně areálu vysunutá částečně ven z původního hradebního okruhu. Další stavební aktivita proběhla v severovýchodním nároží, kde vznikl palác, jež pohltil zmiňovanou rotundu, na nějž v další fázi navázalo raně renesanční křídlo s dělostřeleckou baštou, proti městu hrad zajistil dnes už neexistující hradební okruh. Celý hrad pak tvořil spolu s městem a dolním hradem při městské bráně mohutný opevněný komplex.

Na první fotografii je celkový pohled od severozápadu. Na druhé pohled přes nádvoří na románskou věž se skálou v popředí, na níž stával původní palác. Na třetí a čtvrté fotografii je pohled z věže na vstup do hradu a nádvoří.

BĚLOHLÁVEK, Miloslav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy, Praha 1985
DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 2000
DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Dodatky, Praha 2002
DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Dodatky 2, Praha 2005
DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Dodatky 3, Praha 2008
DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Dodatky 4, Praha 2011
MENCLOVÁ, Dobroslava, České hrady, 1. díl, Praha 1976
SEDLÁČEK, August, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl XIII. Plzeňsko a Loketsko, Praha 1905