Ledvice, možná Vémyslice

Reliéfní stopy hrádku na konci krátké ostrožny nad pravým břehem Ledvického potoka, 250 m jižně od východního konce Vémyslic.

Lokalita se v písemných pramenech neobjevuje, její název je literaturou spojován se zaniklou vsí Ledvice, připomínanou pouze roku 1529 jako pustou, která se nacházela jihovýchodně od Vémyslic. Přisouzení lokality badately k Ledvicím zřejmě spočívalo ve skutečnosti, že blízké Vémyslice byly větším dílem trvale v majetku tišnovského kláštera. Díl vsi však zůstal v světském držení, neboť se po nich psal místní rod, z něhož známe Václava (1298), Petra (1350) a Ludvíka (1359), který tento díl postoupil Čeňkovi z Lipé k Moravskému Krumlovu.

Dvojdílný hrádek zaujal krátkou plochou ostrožnu vystupující z plošiny nad údolíčko Ledvického potoka. Pětiboká přední část o největších rozměrech 50 a 35 m, která zaujala kořen ostrožny, vystupuje schodovitým zvýšením celé plochy o 0,8 až 1,5 m. Není ohračena žádným příkopem a nejsou na ní ani patrné stopy zástavby. Z jejího jižního cípu vybíhá do svahu těleso valu, které prodlužovalo 12,5 m široký a 3 m hluboký šíjový příkop oddělující o níže položené jádro tvaru nepravidelného osmiúhelníka o délce 28 m a největší šířce 18 m. Plocha jádra je rovná, v zadní části zakončená terénním stupněm spadajícím 3 m vysokou skalní stěnou na upravenou terénní terasu. Ta dnes obíhá jižní a polovinu západní strany, původně nejspíše pokračovala po celém severozápadním boku, kde však vzala za své místním lomem.

Na první fotografii je čelo předhradí, na druhé a třetí čelo jádra. Na čtvrtém snímku je upravená terénní terasa na jihu.

PLAČEK, Miroslav, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí, Praha 2001