Lanšperk

Zřícenina hradu na výrazném kopci nad Tichou Orlicí ve stejnojmenné vsi.

Hrad, který založil pravděpodobně Přemysl Otakar II., je v písemných pramenech připomínán poprvé v roce 1285, kdy jej Václav II. daroval Záviši z Falkenštejna. V roce 1304 se stal majetkem zbraslavských mnichů a v roce 1385 jej směnou získalo litomyšlské biskupství. Na počátku husitských válek byl dvakrát dobyt a stal se šlechtickým majetkem. Poté rychle střídal majitele. V roce 1622 se již připomíná jako pustý. V první polovině 20. století byla zřícenina částečně vykopána Klubem českých turistů.

Zda měl hrad předhradí dnes není zcela jasné, neboť jeho případná plocha je dnes zcela zastavěna vesnicí. Předpokládá se ale, že s ním souvisel pahorek považovaný za sypanou baštu, na kterém dnes stojí pseudogotická kaple. Vstup do hradu procházel přes příkop první branou do parkánu, který hrad obtáčel. Tudy cesta pokračovala k druhé bráně prolomené v zadní, nejlépe chráněné straně. Hlavní tíhu obrany hradu nesla mohutná obvodová zeď, dobře dochovaná na čelní straně, k níž se přikládal palác s kaplí. Druhý palác se nacházel na protilehlé straně nádvoří. Ve středu se patrně nacházela studna. Z další zástavby při obvodu zdi se nedochovaly výraznější pozůstaky, nelze proto vyloučit, že byla lehčí konstrukce.

Na první fotografii je obvodová zeď z prostoru parkánu. Na druhé fotografii je pohled na obvodovou zeď z nádvoří směrem ke vstupu do hradního jádra, na třetí je pohled z nádvoří směrem přes palác do údolí Tiché Orlice a na čtvrté fotografii je celková pohled od řeky na hradní kopec.

DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 2000
ŠIMEK, Tomáš, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. Východní Čechy, Praha 1989