Hrádek, též Dlouhá Loučka

Terénní pozůstatky hradu na nízké protáhlé jazykovité ostrožně obtékané Třebůvkou na severním okraji Dlouhé Loučky.

Lokalitu lze velmi pravděpodobne klást do souvislosti s kolonizační činností Boreše z Riesenburka v okolí Moravské Třebové, podobně jako například Radkov. V písemných pramenech se lokalita objevuje pod jménem Loučka k roku 1267, kdy na ní Boreš z Riesenburka datuje svoji listinu pro klášter Korunu u Krasíkova. Archeologické nálezy pak dobu života na lokalitě shodně umisťují do 13. století.

Dvojdílná dispozice zaujala nízkou a širokou ostrožnu klesající do plochého údolí Třebůvky sevřeného na jihovýchodní a severní straně vysokým svahem protějšího kopce. Nepravidelný lichoběžník jádra obehnal po obvodu široký příkop s vyhozeným valem, v západní části zřejmě v souvislosti s přímo navazujícím domem, částečně rozvezeným. Plocha jádra je bez viditelných zbytků zástavby, pouze na severovýchodní straně, kde se připojuje předhradí, je zachovalý valovitý relikt. Výškově odstupňované předhradí na opyši je dosud v severozápadní straně vymezeno užším příkopem, zbylá část obvodu je opevněna pouze náznakem, z nichž nejvýraznějším je trojúhelníkový vysoký pahorek na opační jihovýchodní části na břehu Třebůvky a krátká část příkopu s valem při východní části. Domněnkou je, že současný fragmentární stav opevnění předhradí může být zapříčiněn erozivní činností rozvodněné Třebůvky.

Na první fotografii je pohled z valu jádra na západní stranu narušenou stavením. Na druhé fotografii je pohled na severní nároží jádra a val předhradí. Na třetí fotografii je pohled z předhradí na trojúhelníkovitý pahorek nad Třebůvkou, na čtvrté příkop oddělující jádro od přehradí a severovýchodní stranu jádra.

PLAČEK, Miroslav, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí, Praha 2001