Holoubek

Zřícenina hradu na skalnatém ostrohu obtékaném Plešickým potokem při jeho soutoku s Jihlavou, v současnosti vzduté Dalešickou nádrží, na jejím pravém břehu, necelý 1,5 km severovýchodně od Plešic. Fortifikaci doplňuje sídelní komplex tvořený zaniklou vsí a dvorem.

Počátky hradu spadají zřejmě do třicátých let 14. století, ovšem první písemná zmínka o něm je až z roku 1353, kdy jej jeho pravděpodobný zakladatel Konrád Payer postoupil bratrovi Bohušovi ze Starče, po němž hrad zdědili jeho synové, z nichž stejnojmenný syn Bohuš z Holoubka jej roku 1392 prodal mincmistrovi Martinu z Jemnice a Radotic. Záhy poté se hradu zmocnil Jindřich Zajímač z Jevišovic. Po čtrnácti letech (1406) Martin pohnal před soud Jindřicha za neoprávněné držení, soud žalobu uznal, ale hrad nebyl vrácen zpět, protože Jindřich jej mezitím stačil zastavit Přechovi z Kojetic. Ten se podržel výnosné živnosti a podobně jako již před ním Jindřich i on pokračoval v loupení. Po dalším výroku soudu kupodivu ani on hrad nevydal, a tak Martinovi nezbylo než získat hrad roku 1407 mocí zpět, ovšem při uplatňování práva se zadlužil natolik, že hrad musel svému největšímu věřiteli Arnoštu Flaškovi z Rychmurka postoupit jako úhradu dluhu. Od něj hrad koupil Bedřich z Říčan, kterému hrad pro změnu obsadil Martinův synovec Linhart z Radotic. O čtyři léta později hrad držel Beneš z Krhova, který na něm sídlil za husitských válek. V roce 1434 ho od něj získal Reintprecht z Ebersdorfu, který, jak zřejmě kázal dobrý mrav, pro změnu opět podnikal v oboru loupežných výprav, ovšem když se na sněmu ve Velkém Meziříčí (1440) stavové usnesli, že Holoubek a některé další hrady budou zbořeny, stačil jej ještě rychle nadělit Ondřeji a Archlebovi z Okarce. Za nich byl hrad někdy těsně před rokem 1447 obsazen a rozbořen, protože již toho roku je označován jako pustý.

Prostor na náhorní plošině nad hradem zabral dvůr s nejméně třem zděnými staveními opevněný příkopem a valem na jihu zakončeným srubovou baštou, který oddělil tento prostor od zbytku plošiny ostrožny. Takto zajištěný prostor zřejmě mohl přebírat i funkci předhradí, z něhož vedly dvě cesty směrem k nástupu na most do vlastního hradu.

Jednodílná bergfritová dispozice zaujímající skalnatý ostroh oddělený od přístupu z terasy pod jinak značně převýšenou náhorní planinou s již zmíněným opevněním dvora byla oddělena přírodní 25 m širokou upravenou rozsedlinu překlenutou zřejmě dřevěným mostem vedoucím do předbraní. Čelo hradu zajišťoval kónický bergfit vevázaný do sbíhající se obvodové hradby, v níž byla na dovnitř zalomené jihovýchodní části prolomena také vstupní branka. Zadní chráněnou část dispozice zaujal dvouprostorový (snad věžovitý) palác přístupný dvěma portálky. Zásobování hradu vodou bylo zřejmě řešeno pomocí svislé šachty vysekané ve skále, umožňující po žebřících či schodech sestup k jímce na vodu napájené z Plešického potoka, z něhož se zachovalo dnes zřejmě již pod vodní hladinou Dalešické přehrady schované zazděné vyústění chodby.

Na první fotografii je celkový pohled z přístupové terasy na čelní stranu. Na druhé fotografii je pohled z bergfritu na jádro hradu, na třetí pohled z jádra na bergfrit vevázaný do hradební zdi. Na čtvté fotografii je detail napojení západní zdi na těleso věže.

PLAČEK, Miroslav, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí, Praha 2001