Házmburk, též Klapý

Zříceninu hradu na dominantní čedičové kupě nad obcí Klapý, 3,5 km severozápadně od Libochovic.

Ves Klapý se poprvé objevuje už k roku 1197 v souvislosti s odkazem několika vesnic na Litoměřicku tepelskému klášteru velmožem Hroznatou pro případ, kdyby se nevrátil z cesty do Palestiny. V roce 1237 věnoval Václav I. část pozemků v Klapém tepelskému klášteru a téhož roku také klášter koupil díl vsi Smila, jehož syn Jindřich se objevuje na Václavově darovací listině. Ani na jedné z listin se hrad nezmiňuje, ovšem soudě podle kupní částky, muselo být Klapý rozsáhlejší a významnější než jiné vsi. V roce 1292 udělil Heiman z Lichtenburka některá práva blízkým Libochovicím, a tak se, s ohledem na předpokládanou podobu nejstarší fáze hradu, lze domnívat, že hrad vznikl před tímto datem, nejspíše v polovině 13. století, jako mocenský opěrný bod Lichtenburků, kteří drželi od konce 12. století v okolí majetky. Poznání komplikuje existence třetí - hranolové - věže na jižním svahu pod vrcholem kopce, která sice tvořila severozápadní konec opevnění podhradního městečka, ovšem její poloha byla vůči hradebnímu okruhu excentrická, hradba se pro její zapojení musela vychýlit ze svého směru a věž tak mohla být staršího data. V její blízkosti se nacházel kostelík svatého Mikuláše, jehož existence je doložená před existencí městečka.

Poprvé se hrad nesporně připomíná roku 1335 kdy král Jan Lucemburský prodal hrad a ves Klapý Zbyňku Zajíci z Valdeka, podle jehož erbovního znamení se začal hrad nazývat Házmburk a za nějž mohlo dojít k významnější přestavbě. V držení příslušníků rodu pak hrad zůstal po celý středověk. Snad v třetině 15. století vzniklo hrazené městečko Podhradí, zřejmě v reakci na vzrůstající požadavky spojené s provozem hradu, jimž nestačila podhradní ves Klapý, městským centrem majetku však od nejstarších dob nadále zůstávaly blízké Libochovice. Ty byly sice v roce 1424 zpustošeny, ovšem s jejich opětovným vzestupem (a poklesem významu hradu) klesal zřejmě i význam městečka, které se v letech 1550 a 1553 uvádí jako pusté. Roku 1586 se hrad označuje jako pustý (a rovněž roku 1606).

Nejstarší částí prakticky dvojdílné dispozice hradu je kompaktní jádro obdélného půdorysu tvořené vysokou plášťovou zdí se zaoblenými nárožími s volně stojící hranolovou Bílou věží uprostřed, která je ve střední části, narozdíl od zbývajících zděných konstrukcí, vystavěna z pískovce a v nejvyšší části z dobře tesaých pískovcových kvádrů. Zdá se, že v první fázi mohla mít Bílá vež horní patro dřevěné (jinak by nepřevyšovala hradbu). K hradbě se uvnitř jádra přiložil velká palácová stavba na jihu, k jejíž východní straně přiléhala cisterna s nálevkovitým ústím vyzděným z kvádrů a snad i stavba v severovýchodním nároží. V další stavební fázi, kterou lze připsat nejspíše Zbyňku Zajícovi, vznikla v severozápadním nároží jádra třetí palácová stavba, byla zvýšena věž a jižní palác, jádro obkroužil parkán, došlo k opevnění spočinku na západě, kde se nachází stopy budovy se sklepením a především vzniklo rozsáhlé předhradí na východě rozpadající se do dvou výškových úrovní. Jeho výše položenou část na spočinku pod jádrem představuje protáhlá trojúhelníková plocha oddělená od jádra mohutným příkopem. Druhé, níže položené částí dominuje samostatně stojící okrouhlá Černá věž v smyčce hradby proti bráně přiléhající k skále s výše položenou částí předhradí. Do brány stoupala po severním úbočí cesta ohrazeným koridorem od první brány, položené níže ve svahu. Věž byla přístupná portálkem ve výši prvního patra, v místě zeslabení hmoty byla opatřena ochozem na konzolích. Hradba pokračovala od brány smyčkou kolem Černé věže a podél celé jižní strany až do západní části opevnění pod jádrem. V poslední fázi došlo zřejmě již jen k doplnění zástavby v západní části a snad i v předhradí.

Na první fotografii je pohled na jádro ze západního spočinku, na druhé fotografii z východního. Na třetí fotografii je západní část jádra z Bílé veže, na poslední předhradí na východě.

ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy, Praha 1984
DURDÍK, Tomáš, Encyklopedie českých hradů, Praha 1999
MENCLOVÁ, Dobroslava, České hrady, 1. díl, Praha 1976