Engelsberk, též Sehradice

Zbytky hradu na východním konci hřebene Vizovických vrchů nad sedlem mezi Horní Lhotou a Zádveřicemi.

První písemná zmínka hlásící se k roku 1261 pochází z falza ze 14. století, zachycuje ale zřejmě skutečný stav. Hrad byl patrně založen biskupským leníkem Helembertem de Turri, který okolo roku 1256 obdržel Slavičínsko. Podle textu listiny byla v té době vybrána hora, na níž měl postavit opevnění, jehož polovina měla, podobně jako u slezského Fulštejna, patřit biskupovi. V letech 1297-1300 hrad držel Siegfried, pravděpodobně potomek nějakého člena z německé družiny biskupa Bruna. Po polovině 14. století je známo více majitelů (1366 Jan, 1368 Pešík z Warty, 1374 Jindřich) a v této době se začalo také používat české jméno Sehradice. Název Tetov byl přisouzen místním obyvatelstvem podle majitelů Tetourů. Od roku 1397 hrad drželi páni z Cimburka. V roce 1449 vykoupily od Pankráce ze Svatého Mikuláše kvůli jeho loupeživým aktivitám hrad moravské stavy a postoupily jej Burianovi z Vlčnova, jehož syn Jiří jej roku 1474 prodal Landštejnům. Za nich byl hrad připojen k světlovskému panství, ztratil na významu a roku 1518 byl již pustý.

Dvojdílný hrad zaujal mírně stoupající hřeben, od něhož byl oddělen pěticí příčných šíjových valů s příkopy, které jsou okolo 10 m široké a asi 2 m hluboké. Na některých náspech se dochovaly prohlubně dokládající existenci srubových, aktivně hájitelných opevnění. Před touto soustavou se na hřebenu nachází malý rybníček. Tato soustava vznikla zřejmě až před polovinou 15. století, kdy hrad sloužil jako základna vojenských rot. Šestý, mohutnější okružní val obtáčí jádro hradu a předhradí. V pozdější době byl na bocích doplněn o výstupky umožňující boční postřel. Za 22 m širokým a 5 m hlubokým příkopem s nedolámanými výchozy se nachází oválné předhradí (16 x 39 m), v současnosti beze stop zdiva. Na vyvýšeném místě v čele pravděpodobně stála nějaká obranná stavba, z níž bylo možno ovládnout cestou vedoucí pod předhradím k jádru. Jádro hradu obdélného tvaru (34 x 22 m), obehnané místy až 1,5 m silnou hradební zdí, oděloval od předhradí 19 m široký a 4,5 m hluboký příkop. Na severu a východě bylo jádro lemováno parkánem, v jehož čele stála brána, do níž ze stoupající rampy ústila cesta vedoucí podél předhradí. V severozápadním nároží jádra se nad branou do parkánu tyčila zřejmě okrouhlá věž a v nejvíce chráněné pozici na konci hřebene stál napříč postavený palác s šířkou asi 8 m, jehož nádvorní zeď vykazovala až nezvykle subtilní konstrukci o tloušťce zdi jen 0,85 m. Rozčleněn byl patrně do tří místností, v přízemí měl maltové podlahy. Ostatní stavení a předhradí bylo nejspíše lehčí dřevěné konstrukce.

Na první fotografii je pohled ná jádro hradu od jeho konce směrem k čelu. Na druhé je výběžek valu pod severozápadním nárožím jádra. Na třetíí fotografii je jádro z předhradí a na čtvrté pohled přes soustavu příkopů a valů směrem k čelu.

PLAČEK, Miroslav, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí, Praha 2001