Dolní Štěpanice

Zřícenina hradu na ostrožně nad soutokem bezejmenné vodotoče s potokem Cedron asi čtvrt kilometru vzdušnou čarou jižně od Horních Štěpanic.

První písemná zmínka o hradu, jehož vznik je na základě archeologických nálezů kladen již do 13. století, pochází z roku 1304, kdy byl držitelem hradu Jan z Valdštejna, syn Zdeňka z Valdštejna - zakladatele Turnova a Valdštejna. Vznik hradu je proto možné spojit s další fází osídlování - hornickou kolonizací, kdy plnil správní a mocenskou roli centra nově osídlovaného území. Majetek zůstal v držení rodu až do 16. století. Na jeho počátku přestal hrad sloužit jako sídlo, v polovině století bylo středisko přeneseno do Horní Branné a v roce 1543 se hrad připomíná jako pustý. V druhé polovině 18. století došlo k pokusu o odstřel věže, která se roztrhla na dvě části. Jedna spadla po delším čase, druhá až roku 1821.

Trojdílná dispozice s delší osou orientovanou ve směru sever-jih se po boční západní straně oddělila od plochy ostrožny příkopem s předhozeným valem. Druhá východní strana byla chráněna strmým svahem, který se směrem ke klesajícímu konci ostrožny postupně snižuje. První (severní) díl hradu představuje malé předhradí půlměsícovitého tvaru doplněného na severovýchodě parkánovitou plošinkou; dnes oboje beze stop zástavby. Za tímto předhradím, do něhož od severu ústila přístupová cesta, následoval další příkop s valem, který v půloblouku obíhal jádro a o něco níže pod ním se připojoval do západního příkopu. V čele vysoko položeného jádra stál subtilní bergfrit, za ním se nacházel zřejmě trojprostorový palác, z něhož jsou dnes zachovány pozůstatky dvou do skály zasekaných místností a jedné zděné místnosti v přízemí paláce (jež byla dříve považována za sklípek). Za jádrem se na opyši klesající ostrožny nachází třetí, níže položený díl trojúhelníkového půdorysu. Zde se zachovala část západní hradební zdi s otevřenou veží v jihovýchodním cípu. Opevnění východní strany doložil archeologický průzkum, který zároveň potvrdil i provozní charakter této části hradu a existenci studny.

Hrad představuje šlechtické sídlo s útočištnou věží a palácem ve velikostně poměrně úsporném jádru. Předhradí v přední části neslo zřejmě pouze lehčí zástavbu. Druhé, níže položené předhradí ukryté v zadní části za hmotou jádra pak zřejmě zajišťovalo jak hospodářský provoz hradu, tak mohlo souviset i s hospodářskými aktivitami a panství a těžbou kovů probíhající v okolí.

Na první fotografii je pohled od severozápadu přes předhradí v čele na jádro. Na druhé fotografii je vnitřní strana fragmentu zdi jádra na jihovýchodě a na třetí pohled na jihovýchodní stranu jádra ze zadní části hradu. Na čtvrtém snímku je pohled od jádra na dochovanou část západní zdi a otevřenou věž v jihovýchodním cípu.

DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 2000
DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Dodatky, Praha 2002
DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Dodatky 2, Praha 2005
DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Dodatky 3, Praha 2008
DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Dodatky 4, Praha 2011
ŠIMEK, Tomáš, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. Východní Čechy, Praha 1989