Dobronice

Zřícenina hradu na úzké protáhlé ostrožně nad pravým břehem Lužnice ve stejnojmenné obci, necelých 6 km severně od Bechyně.

Ves pod hradem zmiňovanou již roku 1220 založil Jan, syn Dobroňův, náležející patrně k širokému rozrodu Vítkovců, kterým patřilo celé okolí až po Bechyni. Zda se i zakladatelem hradu, vzniklého podle ohlasu v písemných pramenech i dendrochronologického datování dřevěných překladů ve věži na počátku 14. století, stal některý z členů tohoto rozrodu, podle blízkých Příběnic se uvažuje o Rožmbercích, nevíme. Jako první se v roce 1322, tedy podle dendrodatace zhruba deset let po předpokládaném založení objevuje Diviš z Dobronic. V rukou tohoto vladyckého rodu zůstal hrad do roku 1418. V polovině 15. století (1455) jej koupili Rožmberkové, po nich byl hrad v držení Vítů ze Rzavého (1459-1528), od nichž jej koupilo Hozlauerové, kteří jej drželi až do třicetileté války. Od roku 1691 byl v majetku jezuitů a tím zůstal až do zrušení řádu v roce 1727. Poté zůstal ponechán osudu a od roku 1790 se v souvislosti s bouráním proměnil na zříceninu.

Vlastní hrad zaujal polohu na úzké protáhlé ostrožně spadající na západní boční straně strmě k Lužnici a druhé boční (východní) straně do hlubokého úvalu, kterým vedla cesta k brodu přes řeku. Na čelní severní straně bylo jádro odděleno mohutným, do skály vylámaným příkopem. V čele jádra stanul válcový bergfrit vetknutý do čelní hradby blíže severozápadnímu nároží. Severovýchodní nároží ve svahu nad řekou zaujal trojprostorový palác s podélnou osou rovnoběžnou s osou jádra vysazený vně obvodové hradby. Severní strana paláce tvořila část čela hradu, s ohledem na zajištění obou nároží čelní hradební zdi tesanými kameny je zřejmé, že palác vznikl již v první fázi výstavby. Polohu v zadní nejvíce chráněné části hradu zaujal druhý palác. Vstup z předhradí byl veden přes šíjový příkop zčásti po pevném a zčásti padacím mostě do brány prolomené v hradební zdi chráněné okrouhlou věží. K samotné podobě předhradí nemáme informace.

Pozdně gotickou přestavbou došlo k zvětšení obytných ploch hradu, jednak posunutím čela hradu rozšířením předního paláce směrem do příkopu, zvětšením jižního paláce a vybudováním nového západního křídla. Původně snad mohlo být jádro od předhradí odděleno dvěma příkopy, přičemž prostor mezi nimi byl při přestavbě využit pro vznik nového "předního zámku" tvořeného příčně postavenou, částečně podsklepenou budovou s klenutou průjezdní místností a roubenou komorou.

Na první fotografii je pohled z jádra na věž, vstupní bránu a část čela s palácem na východní straně, na druhé od věže směrem k paláci na jihu. Na třetí fotografii pohled z budovy "předního zámku" do šíjového příkopu a na čelo rozšířeného paláce jádra. Na posledním snímku je celkový pohled na hrad přes řeku od jihovýchodu.

DURDÍK, Tomáš, Encyklopedie českých hradů, Praha 1999
DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Dodatky 3, Praha 2008
MENCLOVÁ, Dobroslava, České hrady, 1. díl, Praha 1976
MENCLOVÁ, Dobroslava, České hrady, 2. díl, Praha 1976
TŘÍSKA, Karel, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl V. Jižní Čechy, Praha 1986