České Libchavy

Zaniklé sídlo v poloze Na Skalce nad levým břehem Libchavského potoka v sousedství stejnojmenné vsi asi čtvrt kilometru jihovýchodně od kostela.

V písemných pramenech máme doloženého Petra Hrba ze Žamberka, jež tu sídlil v letech 1360-1371. Krátce na to přešel majetek do držení vladyků z Brandýsa, o nichž známe zprávy jen do roku 1415. Předpokládá se, že poté byla tvrz připojena k žampašskému panství. Další zpráva, kterou máme, je totiž až z roku 1542, kdy Zdeněk Žampach z Potštejna vložil dvůr, tvrz a ves do obnovených zemských desek. Sama tvrz se pak připomíná ještě roku 1574 při odprodeji části žampašského panství k Brandýsu.

První zmínka, kdy se lokalita připomíná je však mnohem starší, a to k roku 1227, kdy se v Kojatově závěti objevuje les "Nalubhaue". V souvislosti s tím, že se svatovítské patrocinium původně gotického kostela objevuje ve třech případech ze čtyř mezi lety 1200-1250, vede to k úvaze, zda by předchůdcem prameny zachycené tvrze nemohlo být mnohem starší sídlo, jehož původ bychom hledali u Nakaše (či jeho potomků), který získal zmiňovanou závětí na počátku druhé čtvrtiny 13. století místa Na Lhotě a háj Na Libchavě - Nacasso Nalgote et nemus Nalubhaue. Pro takový původ by svědčila ostrožná poloha mimo ves v jejím sousedství a její opevnění.

Obdélné jádro se zhruba stejně dlouhými stranami zaujalo polohu na ostrožně nad levým břehem Libchavského potoka. Od zvolna klesající bylo odděleno mohutným šíjovým příkopem, který na boční (východní) a zadní (jižní) straně přechází v neméně výrazný příkop s valem. Druhá boční (západní) strana nebyla takto zajištěna, neboť zde přirozenou ochranu tvoří strmý svah, pod nímž se rozprostírá menší terasa. Na ní se v jejím severozápadním konci nachází stopy neznámého zahloubeného objektu, jehož stěny jsou tvořenými na sucho vyskládaným kamenem. Vlastní jádro je ploché beze stop hrazení či zástavby, mimo terénní deprese v jihovýchodní části, která představuje zřejmě stopy obytné budovy.

Na první fotografii je pohled na severní nároží, na druhé příkop v čele na severozápadě. Na třetí fotografii je teréní deprese v zadní - jihovýchodní - části a na čtvrté pohled z jádra do příkopu na východě.

SVOBODA, Ladislav, a kol. Encyklopedie Českých tvrzí, 1. díl, A–J, Praha 1997
CDB, II. č. 303, s. 301.