Čepička

Rozlehlé zaniklé opevnění na stejnojmenném vrcholu (391 m n. m.) na pravém břehu Loučky, necelý kilometr západně od Předklášteří u Tišnova.

Archeologicky je lokalita datována do druhé čtvrtiny 15. století, její vznik je spojován se světskou držbou klášterního majetku Pernštejny v období husitských válek (asi od 1428). Posádka na hradě sídlila po nějakou dobu i po obnovení svrchovanosti kláštera, podle archeologických nálezů bylo opevnění před polovinou 15. století opuštěno a spáleno.

Rozlehlá fortifikace (147 x 75 m) zaujala vrcholový kužel protáhlého kopce s dvěma níže položenýmí mírně skloněnými plošinami na západě a východě. Vrchol kopce byl srovnán do víceboké plošiny (28 x 25 m), kterou využilo vlastní jádro obehnané možná i v úplnosti nedokončenou obvodovou hradbou. Vrchní část jádra nesla několik dřevěných stavení, přístup na ni byl veden podél severní strany obytné, zděné, patrně třípatrové plochostropé obdélníkové věže kryté prejzy (11 x 7 m), která zaujala níže položenou severovýchodní část jádra. Z věže se zachoval boční schodišťovou šíjí přístupný suterén, částečně zasekaný do skály. Vstup byl opatřen portálkem s pískovcvým okoseným ostěním, interiér obsahoval do skály vysekanou okrouhlou cisternu. Do obvodové hradby jádra bylo na jihozápadě začleněno palebné stanoviště se střílnou nasměrovanou na kamenný přechod přes okružní příkop (10-15 m) doplněný valem. Odtud vedla cesta příkopem kolem zploštělé parkánové bašty na severní straně a dále přes můstek parkánové zdi vzhůru do nádvoří. Vnější opevnění představuje příkop s valem, jehož jádro a korunu tvořila nasucho kladená zeď. Vstup se nacházel na západě, kde končila cesta stoupající po jižním úbočí kopce od Předklášteří.

Na první a druhé fotografii je pohled z jádra směrem na jih a na západ. Na třetím snímku je suterén věže od západu, na čtvrté příkop s valem v západním cípu vnějšího opevnění.


PLAČEK, Miroslav, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí, Praha 2001