Boršengrýn

Zaniklý hrad na ostrožně při soutoku Lipoltovského potoka s bezejmennou vodotečí na západním okraji obce Úbočí.

Předchůdcem hradu byla tvrz Amonsgrýn založená příslušníky rodu z Kynžvartu poté, co byl Kynžvart dobyt královským vojskem a nesměl být obnoven. V roce 1360 připadla tvrz Albertu Nofthaftovi. Kolem roku 1373 ji získal Boreš z Oseka, který tu na základě povolení Karla IV. z roku 1374 vystavěl nový hrad, jenž nazval po sobě - Boršengrýn. Koncem 14. století význam hrádku po obnově Kynžvartu poklesl a byl propůjčován jako manství. V roce 1452 byl jako majetek Jindřicha z Plavna obležen a po týdenním obléhání za pomoci dělostřelectva 10. srpna dobyt a rozbořen.

Dispozice hradu byla dvojdílná. Malé trojúhelníkové jádro bylo od předhradí odděleno hlubokým příkopem, jímž dnes prochází komunikace. Za čelní hradbou se nacházela volně stojící mohutná čtverhranná věž. Další zástavba představovala (soudě podle tloušťky zdiva) hospodářské zázemí, jedna ze staveb byla nejspíše kuchyní. Rozlehlé předhradí bylo na čelní (jižní) straně opevněno mohutným příkopem s vyhozeným valem. Za opevněním čela, dnes patrným ve formě valovitého tělesa, se nacházela komplikovanější zástavba a další stavby se nacházely i mimo tuto část. Boršengrýn se řadí mezi dispozice hradu s obytnou věží (rozvinutější donjonový typ).

Na první fotografii je příkop oddělující jádro od předhradí a jádro. Na druhé fotografii jsou stopy čtverhranné věže v jádře. Na třetí a čtvrté fotografii je příkop a čelo předhradí od východu a západu.

DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 2000