Borotín

Zřícenina hradu na konci ploché ostrožny nad rybníkem asi kilometr jihovýchodně od stejnojmenné obce.

Poprvé se hrad v písemných pramenech objevuje v roce 1356 v predikátu Mikuláše z Borotína, v držení rodu pak zůstal dalších sto let. Roku 1434 hrad neúspěšně obléhalo husitské vojsko poté, co táborský hejtman Mikuláš přešel k císaři Zikmundovi. V roce 1446 přešel hrad na Jana Malovce z Pacova a v držení jeho rodu zůstal až do počátku 17. století. Na počátku třicetileté války byl hrad vypálen císařským vojskem. Jako konfiskát jej roku 1623 získala Polyxena z Rožmberka, téhož roku je však již také označován jako pustý.

Hrad zajímavé dispozice s polygonálním půdorysem zaujal konec ploché nevysoké ostrožny nad zajištěné rybníkem napajáným Borotínským potokem. V čele dispozice oddělené okrouhlým šíjovým příkopem, dnes do značné míry setřelým příjezdovou cestou, stála mouhutná válcová věž vysunutá většinou svojí hmoty před čelní hradbu, která zajišťovala jak celé čelo hradu, tak dnes zaniklou vstupní věžovitou bránu v jihovýchodním nároží, do níž ústila přístupová cesta vedená přes šíjový příkop. Cesta dále pokračovala parkánem podél jižní strany jádra chráněné další, menší válcovou věží vetknutou do hradební zdi, která zároveň zajišťovala bránu do jádra na jihozápadě. Lze předpokládat, že parkán původně obíhal většinu jádra.

Ze zástavby jádra se dochovalo velmi málo, jeden palác se nacházel v jihovýchodním nároží mezi velkou okrouhlou věží a věžovitou bránou, druhé palácové křídlo se zřejmě nacházelo na opačné (severozápadní) straně. Pravděpodobně v důsledku statických problému na příkrém svahu ostrožny došlo k zániku parkánu v západní části - došlo k jeho uzavření příčnou hradbou a zajištění mohutným pilířem.

Při pozdně gotické přestavbě obkroužil jádro nový mohutný příkop. V místě před původní bránou byl ponechán větší prostor, čímž vzniklo jakési valovité těleso umožňující využití jako dělostřelecké postavní. V důsledku takto provedené změny byla přeložena přístupová cesta, která nyní vedla do plochostropého branského stavení vybaveného několika střílnami. Zvětšenou plochu jižního parkánu zajistila nová hradba zesilující na svém styku s původní tuto ve formě vnější přizdívky.

V poslední stavební fázi došlo k rozšíření obytných ploch novostavbou v jihozápadní části parkánu za novou první branou. Zároveň byl valenými klenbami nově zaklenut její suterén. V úrovni patra se dochovala stěna s otiskem roubené komory s chodbičkou na severní straně, nastavěná na původní uzavírací zeď parkánu.

Na prvním snímku je pohled na novou vstupní bránu, na druhé pohled přes původní příkop na střep mohutné okrouhlé věže v čele jádra. Na třetí fotografii je pohled z jádra jihozápadním směrem na pozůstatek druhé (menší) okrouhlé věže a novostavby paláce v jihozápadní části parkánu. Na čtvrté celkový pohled přes rybník od západu.

DURDÍK, Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha 2000
MENCLOVÁ, Dobroslava, České hrady, 1. díl, Praha 1976
TŘÍSKA, Karel, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl V. Jižní Čechy, Praha 1986