Blansek

Zřícenina hradu na výběžku do Pustého žlebu, 5,7 km východně od Blanska.

Zakladatelem hradu, výslovně připomínaného roku 1275, byl olomoucký biskup Bruno ze Schauenburgu. Je možné, že již Brunovy blanenské listiny z let 1267 a 1270 mohly být vystaveny na hradě, který se stal centrem významného manského lenního obvodu. Od konce 14. století, kdy byl hrad udělován jako přímé léno, se v držení vystřídali Erhard z Kunštátu a Skal, Aleš z Kunštátu a Lysic a Vilém Zajíc z Valdeka. Za husitských válek držel hrad Jan ze Studnic. Pokud byl hrad obléhán, došlo k tomu až roku 1431 a nejspíše neúspěšně, neboť po roce 1434 Jan s bratrem Ondřejem zboží nadále drželi. Do roku 1440 se o hradu psalo, i když častěji jen o zboží k němu příslušejícím, roku 1461 se o nem mluví již jako o hradišti. Podle archreologických nálezů zanikl požárem.

První fázi představuje dvoudílná dispozice zadního hradu (70 x 25 m) umístěná na konci strmého výběžku nad žlebem, jejíž přední a zadní část byly, podobně jako v případě dalších lokalit v okolí, odděleny pouze hradební zdí bez použití příkopu. Protáhlý ovál hradu obíhala zalamovaná hradba, v přední části široká až 2,5 m a vysoká přes 9 m, k níž se na jižní straně připojily na spáru dvě budovy. Menší, v reliéfu dochovaná, v přední části a velký, patrně trojprostorový palác v zadní části, z něhož se dochovaly dvě masivní zdi západního dílu až do výše prvního patra. Právě z dochovaného severozápadního kouta paláce vedla chodbička na ochoz hradby oddělující zadní část hradu. Čelo hradu zajišťoval parkán, který byl potvrzeni i na jihu, celek byl od stoupajícího hřebene oddělen dvěma do skály vysekanými příkopy o šířce 8 a 13 m, mezi nimiž byla ponechána přibližně 3 m široká skalní bariéra se svislými stěnami. Uvažuje se. že vstup do jádra mohl být veden přes obdélnou, do svahu vysunutou budovu na severovýchodě, přístupnou po terénním stupni. S ohledem dělící hrabu uvnitř hradu přístupnou z paláce v zadní části hradu stojí za úvahu možnost vedení přístupu po mostě přes šíjový příkop do parkánu a odsud do přední části hradu, buď brankou v zkoseném sevrozápadním nároží, nebo na jižní straně v proluce mezi budovami.

V další fázi vznikl na stoupajícím hřebeni před šíjovými příkopy přední hrad o délce 100 m a největší šířce 42 m, oddělený od plošiny na západě v oblouku vedeným šíjovým příkopem. V jeho čele se za zalamující se hradbou, jež se směrem dozadu zužovala, nacházela na nejvyšším bodě hřebenu samostatně stojící, nejspíše hranolová věž. Přístup byl veden po terénním stupni severního svahu, výškově v úrovni dna severního zakončení šíjového příkopu, do brány pod pahorkem věže. Přístupu k boční rovné linii hradební zdi bránily dvě do svahu vysunuté na bocích otevřené křídlové zdi.

Na první fotografii je severovýchodní úsek čelní zdi předního hradu, na druhé spodní část jeho boční jižní hradby. Na třretí fotografii je severozápadní nároží zadní dílu z příkopu, na posledním snímku je západní nároží paláce.

PLAČEK, Miroslav, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádku a tvrzí, Praha 2001
HOSÁK, Ladislav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I. Jižní Morava, Praha 1981